#
#
#
#
#

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

DATUM A ČAS

Dnes je úterý, 19. 3. 2024, 5:09:49

KALENDÁŘ AKCÍ

Facebook

AKTUÁLNÍ TEPLOTA

19.3.2024 05:03

Aktuální teplota:

-0.2 °C

Vlhkost:

86.4 %

Rosný bod:

-2.3 °C

APLIKACE

Logo mobilní aplikace

Aktuální informace v mobilní aplikaci zdarma ke stažení:

google-play-downloadapp-store-download

 

UZOb

POČÍTADLO PŘÍSTUPŮ

Návštěvnost:

ONLINE:2
DNES:90
TÝDEN:563
CELKEM:1470485

PARTNERSKÁ MĚSTA

POLSKOlogo

  Powiat Glubczycki

 

POLSKOlogo

Obec Mszana

 

SLOVENSKOlogo

Obec Stráňavy

 

Opavské Slezsko

Krajina břidlice

Centrum inkluze

Obsah

Znak městaOhlédnutí do historie

Vznik a založení města jsou nejasné.  První zmínka je z roku 1239, kdy se Střelenský les (povodí horní Odry) stal předmětem sporu mezi klášterem Hradisko a olomouckým biskupem. Před rokem 1305 byl darován olomouckému biskupství. Z darovací listiny královy je zřejmé, že již v tomto roce byl Budišov typickou kolonizační osadou s městským půdorysem.

První písemná zmínka o Budišovu pochází z roku 1301 zároveň se jmény prvních budišovských usedlíků Tickeho a Hermana.

Název města je možná odvozen od jména opata kláštera Hradisko v Olomouci jménem Budiš možná od bud horníků, kteří zde sídlili ve 13 století.

Současný znak města pochází z 20. května 1613. Znak Budišova nad Budišovkou se prvně připomíná v roce 1564, kdy měl modrý štít se zkříženými stříbrnými hornickými kladívky. Znak města pozměnil v roce 1613 olomoucký acibiskup kníže František z Dietrichšteinu: v červeno-zlatě šikmě dělené hlavě štítu leží vpravo přes obě pole stříbrný vinařský nůž – rodina Ditrichšteinů vlastnila na Jižní Moravě četné vinice – paradoxně u nás žádné vinice nejsou na opačné straně leží písmeno F – počáteční písmeno jména František v červeno-modře štípené dolní části štítu stojí vpravo dvě stříbrné čepice a vlevo jsou zkřížena kladívka se zlatými násadami přes styk obou polí je stříbrná věž s cimbuřím, obrácená ve své dolní čtyřhranné části nárožím věž má dvě brány a nad nimi dva výklenky. V levém je písmeno M a v pravém W (Martin Wenzislau Greifenthal, olomoucký dómský probošt). Na kresbě je střed města s barokním chrámem z let 1747 - 1755.

Nebývalý rozkvět přineslo Budišovu 16. století. Zásluhou biskupů - Stanislava Thurza, Marka Khuena a Stanislava Pavlovského (1497-1598) se stal Budišov jedním z předních měst na severní Moravě. Kvetl zde obchod i řemesla, která byla sdružena v ceších. První cech ševcovský byl založen v roce 1517 a téhož roku i cech kovářský. Dodnes jsou uchovány podstavce s cechovními znaky při okrajích lavic v místním kostele. Byly nošeny řemeslníky při všech významných církevních obřadech. Dům č. 159 na náměstí patřil kdysi cechu tkalců. Později zde byl hostinec, ale dům i nadále nesl jméno „ZECHHAUS“.

Historické události

Středověký rozkvět města byl zastaven válkami na počátku 17. století. Za zmínku stojí nájezdy Dánů a Švédů. Několikrát bylo město téměř zničeno, obyvatelé města umírali na infekční nemoci, drancování a násilí nebralo konce. Velkou pohromou bylo tažení pruského krále Bedřicha II., zvaného Velikého proti Rakousku za sedmileté války.

Mezi Budišovem a Guntramovicemi se strhla bitva mezi Prusy a císařským vojskem, vedeným legendárním generálem Laudonem. K této postavě se váže několik pověstí. Vedle válečných útrap byl Budišov postižen mnoha živelnými pohromami. Prameny se zmiňují o velkých požárech, povodních, bouřích i krutých zimách. V dějinách bylo zaznamenáno 6 velikých požárů, které způsobily nesmírné škody a útrapy obyvatel.

Zchudlý Budišov trpí svou odlehlostí a vzdáleností od všech hlavních cest, jejichž stav se od poloviny 18. století neustále zlepšoval, takže přebíraly veškerý dopravní ruch.

Válečnými a živelnými pohromami i svou odlehlostí utrpěl nesmírně hospodářský rozvoj města. Kolem roku 1870 dolehla na Budišov taková tíseň, že donutila místní činitele, aby žádali vídeňskou vládu o pomoc.

Bylo rozhodnuto o stavbě tabákové továrny. V roce 1873 byla ve dvou domech zřízena výroba doutníků a v roce 1876 byla postavena první část tabákové továrny (dostavěna v letech 1904-5). V této době pracovalo zde kolem 1000 zaměstnanců.

Druhým nejvýznamnějším odvětvím byl průmysl textilní, konfekční a obuvnický. Největší podnik tohoto odvětví - továrna na výrobu záclon Pacovský a spol. - byl se 130 zaměstnanci (1930) současně druhým největším průmyslovým podnikem v Budišově. Následovala tkalcovna firmy Winkler s 30 zaměstnanci, malá továrna na lněné a bavlněné zboží, továrna na koberce Pollak a spol., výroba módního zboží a výroba obuvi. Třetím největším budišovským podnikatelem byl J.V. Bierent, který vlastnil továrnu na výrobu hospodářských strojů. Zde pracovalo 120 dělníků. Další desítky dělníků pracovaly na pilách stavitele Kunze a Domese.

  • V roce 1872 byla založena budišovská spořitelna.
  • V roce 1877 byla postavena budišovská nemocnice.
  • V roce 1891 byla vybudována železnice.
  • Do roku 1923 bylo školství v Budišově německé. Česká škola byla otevřena ve zmíněném roce a pravidelné vyučování zahájeno s 5ti žáky dne 10.9.

Velkou trhlinu dostalo soužití Čechů a Němců v období před 2. světovou válkou. 7. října 1938 byl vypraven z Budišova vlak, který evakuoval téměř všechny Čechy. Vrací se domů s mnoha dalšími od 26. 5. 1945, kdy začínají nové dějiny Budišova nad Budišovkou.

Kostel Nanebevzetí Panny MarieKostel Nanebevzetí Panny Marie                   

Základní kámen byl položen 9. 6. 1745 prelátem ze Šternberka. První přípravyke stavbě byly vedeny děkanem Josefem Baptistem, který přišel do Budišova 30. 4. 1746.

Stavba byla realizována pod zvláštní patronací a finanční pomoci kardinála Ferdinanda Julia, hraběte Troyer.

Stavba trvala do roku 1755. Dokončena byla během působení děkana Johanna Franze Neumanna, který k nám přišel z Oder a byl také městským rychtářem. Vypráví se, že nad domy vedla z náměstí ke stavbě kostela stezka z desek a že tkalci vždy večer dopravili tolik cihel na lešení, aby jich bylo dost na celodenní stavbu. Jako dík dostali tkalci k užívání kůr do té doby, než jim byl odebrán „pro páchání nepravostí“.

12. dubna 1756 byl kostel zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a patronem byl olomoucký biskup. První varhany postavil r. 1758 Josef Georg Schwarz z Libavé. Měly 19 registrů, z toho 9 manuálových, 6 positivových a 4 pedálové. Křížová cesta byla dokončena roku 1763. Na věžích bylo 5 zvonů. Nejtěžší vážil 616 kg, nejmenší umíráček 83 kg.

Kronika neříká nic o tom, kolik věnovali obyvatelé Budišova finančních prostředků na stavbu kostela, jsou zdůrazňována jen některá jména, dary, jako financování celého elektrického osvětlení, darování ručně vázaného koberce k hlavnímu oltáři (oltářů je 7), darování bohatě zlatem vyšívaných rouch. 

Varhany byly přestavěny roku 1930 firmou Rieger z Krnova. Působil zde i velmi dobrý pěvecký sbor, byly tu pořádány koncerty. Teprve v červnu 1912 byly dokončeny věže, které při stavbě z nedostatku peněz byly pouze nouzově zastřešeny.

V roce 1893 byla vytvořena nadace a začaly se shromažďovat finanční prostředky. Mnoho občanů ve své závěti odkázalo značnou částku na dokončení věží.

Další pamětihodnosti přímo ve městě

RadniceDům č. 230 u kamenného mostu - původně vodní mlýn  - dnes  muzeum břidliceKamenný most se sochou Jana Nepomuckého z roku 1725Hřbitov a jeho náhrobky

 

Lípa velkolistá - GuntramovicePamátné stromy 

 Památné stromy představují významnou součást přírodního i kulturního dědictví. Jsou to živé monumenty, které často doprovází historické objekty či rostou osamoceně v krajině nebo byly ponechány v lesních porostech. Představují spojníky mezi námi a generací, které nás předcházela, jsou součástí pamětní krajiny.

Historie soužití lidí a stromů je tak dávná, že letopočty ztrácejí svou působivost. Stromy tu na Zemi byly dřív než lidé, naopak svou existencí umožnily existenci lidskou. 

Památné stromy jsou mimořádně významné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí, zpravidla neobyčejného vzrůstu a vysokého věku, které rostou v obcích, městech i ve volné krajině.

Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Jejich ošetřování je prováděno se souhlasem orgánu ochrany přírody, který památný strom vyhlásil. Pokud není stanoveno jinak, má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost, například výstavba, terénní úpravy, odvodňování nebo chemizace (§ 46 zákona č. 114/1992 Sb.).

Památné stromy by měly zůstat jednak pomníky dávných dob, jedinečnou přírodní zajímavostí i příspěvkem k typickému krajinnému rázu obcí, ve kterých by měla dominovat zeleň tvořená vzrostlými listnatými stromy.
 

Guntramovický dub č.1 (Quercus robur) – k.ú. Guntramovice 

  • obvod kmene 568 cm 

  • výška 18 m

  • odhadované stáří 400 let

Guntramovický dub č. 2 (Quercus robur) – k.ú. Guntramovice 

  • obvod kmene 622 cm
  • výška 15 m
  • odhadované stáří 400 let

Lípa srdčitá (Tilia cordata) – Horní Guntramovice

  • obvod kmene 356 cm

  • výška 13 m

  • odhadované stáří 150 let

Lípa malolistá (Tilia plathphyllos) u kostela - k.ú. Guntramovicích

  •  byla z preventivních důvodů skácena, jelikož při bouřce 25.6. 2008 došlo k jejímu rozlomení

Lípa velkolistá (Tilia plathphyllos) – p.č. 81 v k.ú. Guntramovice

  • vyhlášena za památný strom v říjnu 2008 

F.I.K. HalaškaF. I. K. Halaška

Budišov nad Budišovkou je místem narození učence světového významu – Dr. Františka Ignáce Kassiána HALAŠKY, který v 1. pol. 19. století zasáhl pronikavě do vývoje české vědy a právem je přiřazován k takovým velikánům jako je J.E. Purkyně,  F. Palacký a další.

Narodil se 10. července 1780 v rodině chudého tkalce. Ve stavení zaplňoval polovinu místnosti tkalcovský stav, ve druhé místnosti spaly děti, které již od mládí trpěly plicními chorobami. Jeho otec byl Čech, matka Němka Marie Alžběta (rozená Freyová) pocházela rovněž z tkalcovské rodiny.

V budišovské škole projevoval František výborný prospěch a velké hudební nadání. Svými učiteli byl doporučen na studia. Studoval na piaristických školách - jinak to v té době nebylo ani možné. Studoval ve Staré Vodě, Kroměříži, Strážnici a Mikulově, dále pak na Tereziánské akademii ve Vídni. Dosáhl titulu doktora filozofie a pak působil jako profesor fyziky a děkan filozofické fakulty. Od roku 1831 jako rektor Karlovy univerzity.


V roce 1832 byl povolán do Vídně a vídeňskou vládou jmenován vládním radou a ředitelem u studijní dvorské komise pro všechny filozofické ústavy, technické školy, reálky, námořní a hornické školy a lesnické akademie. V roce 1833 byl zvolen rektorem vídeňské univerzity.
Halaškův život byl pro vědu a školství neobyčejně plodný. Mimo své povinnosti profesora a rektora pracoval veřejně, neuzavíral se, byl autorem mnoha knih, které napsal na základě vlastního pozorování v astronomii a fyzice. Své poznatky publikoval v tisku domácím i zahraničním. Byl znám jako nevšední vědec v celé vzdělané Evropě. 

  • Spolupracoval s vědeckými institucemi, filozofickými ústavy, akademiemi v Itálii, Německu a skotském Edinburgu.

  • Za dílo „Základní poznatky o zatmění Slunce při oběhu Měsíce mezi Sluncem a Zemí od roku 1816 do 1860“ - byl vyznamenán dánským králem a obdržel velkou záslužnou medaili.

  • O svém rodném městě naspal několik let před svou smrtí knihu: „Svobodné municipální město Budišov na Moravě v zeměpisně místopisném a historickém pojednání“.

  • Za svého pobytu na filozofickém ústavu v Brně založil hvězdárnu, v ústavu zařídil dokonalý moderní fyzikální kabinet a sám zhotovil nejdůležitější fyzikální přístroje.

  • Zde v Brně také konal i různá hvězdářská pozorování a zpracovával ročně astronomický díl kalendáře.

Z Brna přešel Halaška do Prahy, na Karlově univerzitě přednášel fyziku v letech 1814-32. Zde se také zabýval vědeckou činností, která byla zaměřena na meteorologická, astronomická a trigonometrická pozorování v různých místech Čech.
F.I.K. Halaška byl jmenován skutečným nebo čestným členem řady institucí a společností. Znala ho města jako Vídeň, Drážďany, Gorica, Padova, Udine, Bergamo, Verona, Castel - Franco, Rovena, Linec a další.
V roce 1838 obdržel hodnost probošta kolegiální kapituly ve Staré Boleslavi a zemského preláta království českého. Na jaře 1842 podnikl cestu do Švýcarska, Kraňska, do království lombardsko-benátského, do Tyrol, aby i tam poznal technické a jiné ústavy. 
Ke konci života byl Dr. Halaška velmi nemocen. Byl nucen 4. července 1847 odjet z Vídně do Karlových Varů, kde se podrobil léčení. Jeho zdravotní stav se zhoršoval. Odebral se tedy do Prahy, kde 12. července 1847 zemřel.
Byl pohřben ve Staré Boleslavi. Tam se také doposud jeho pamětní deska s českým textem uchovala. Jeho titul ke konci života byl stejně dlouhý jako titul císařovny Marie Terezie.
Až do konce roku 1945 se jmenovala ulice, kde stál rodný dům F. Halašky, po slavném vědci. Od roku 1990 si připomínáme jméno vyjímečného rodáka tím, že bylo Halaškovým jménem pojmenováno i náměstí, kde se nachází většina již historických budov.

 

Joy AdamsonováAdamsová JOY 

20. 1. 1910 - 3. 1. 1980 Frederika Viktoria Gessnerová je známá celému světu jako chovatelka lvice Elsy. Svá dětská léta trávila v osadě Seifenmühle nedaleko Budišova n. B. - dnes pod vodami Kružberské přehrady. Budišov dobře znala a na místním hřibitově je dokonce pohřbena její babička a prastrýc. Krajinu okolo přehrady označila Joy jako nejkrásnější krajinu na světě. 

 

 

 

Fridrich II.Bedřich II.

Veliký, zvaný Jediný, má s naší oblastí hodně společného. Je znám bitvu u Guntramovic a Domašova nad Bystřicí v níž generál Laudon porazil Bedřichovo vojsko, které mělo v úmyslu dobýt celou Moravu. Pruský král navštívil Budišov a občané si tak mohli poprvé prohlédnout krále. Bedřich II. byl znám tím, že výhradně mluvil francouzsky, vydal občanský zákoník, uznával, že panovníkova moc pochází z lidu, zavedl monopol na kávu a tabák, nechal vysoušet bažiny, zavedl cla a obdivoval parlamentní zřízení anglické. 

 

Bartel Augustin

Stavitel, jemuž byla zadána v roce 1876 stavba tovární budovy budoucí tabákové továrny v Budišově n. B. V roce 1872 rozhodla vídeňská vláda, že vzhledem k vysoké nazaměstnanosti v okolí Budišova n. B., bude postavena továrna. 

Filz Antonín

První podnikatel, který se snažil město vymanit z ekonomické izolace koncem 18. století. Dostal povolení ke stavbě textilní továrny, ale špatná dopravní dostupnost celou stavbu zastavila. Budišovští tkalci vozili svoji práci do továren ve Šternberku a v Moravském Berouně.

Drexler Jan

V roce 1919 se stal prvním starostou našeho města po obecních volbách v nově vzniklém státě - Československé republice

 

Tabáková továrna - dnes firma LINASETHistorie průmyslu

Kroniky uvádí, že Budišov byl ve druhé polovině 19. století prakticky bez průmyslu, neboť průmyslová revoluce město následkem jeho nepříznivé polohy úplně pominula.

V padesátých letech 19. století byly ve městě pouze 2 mlýny a lom, otevřený roku 1857 (od roku 1892 firma Schnabel). V roce 1866 pak přibyla malá Winklerova tkalcovna s několika dělníky. Pivovar zanikl již před rokem 1848 a zůstala v provozu pouze sladovna. Budišov se tak zařadil mezi historická města, v nichž dravý kapitalismus bez náhrady zlikvidoval tradiční řemesla a jejich obyvatele uvrhl do bídy a beznaděje. Druhá polovina 19. století dovršila úpadek budišovských řemesel. Nejhůře bylo postiženo tkalcovství, které v důsledku rychlého rozmachu tovární výroby zcela ztratilo svůj někdejší význam. Budišovští tkalci, kteří po roce 1830 nezanechali řemesla, se stali vesměs domáckými pracovníky velkých textilek v cizích městech. Počet kožešníků poklesl z 18 mistrů v roce 1748 na 6 v roce 1877 a 3 v roce 1899. Počet ševců se snížil na polovinu a dosahoval roku 1877 počtu 20 a roku 1899 22 mistrů. Rovněž z kovářského řemesla zůstali oproti 7 mistrům v roce 1748 do roku 1899 jen 3 mistři. Zámečníci byli v roce 1877 3, kteří pracovali vesměs pouze pro malý budišovský trh.

Neutěšená situace města i jeho obyvatel vedla k zoufalým pokusům získat pro Budišovnějaký úřad neboDělnice továrnu, čímž by se zlepšily pracovní a sociální poměry. Z celkového počtu obyvatel města v roce 1872 bylo 942 osob bez určitého zaměstnání. Tento údaj a podrobný popis sociálně-hospodářské krize v Budišově vedly přece jen k tomu, že roku 1872 vídeňská vláda rozhodla, aby se ve městě zřídila státní tabáková továrna, což bylo pro město nesmírné dobrodiní, které zastavilo jeho další úpadek. Zřízení státní tabákové továrny rychle změnilo vnitřní i vnější vzhled města. Výroba doutníků začala již v roce 1873 ve dvou domech na náměstí, které obstarala obec a které byly k tomuto účelu narychlo adaptovány.

Pozvolna se v Budišově rozvíjelo také soukromé podnikání. V roce 1885 postavila 12ti členná společnost na horním konci města pilu a další pila firmy Kunz vznikla roku 1898. Před rokem 1890 vznikla tkalcovna hedvábí firmy Déri. Roku 1880 zahájila provoz malá dílna na výrobu nápojů. V roce 1892 bylo S. Schnabelovi dovoleno tlučení štěrku v městském lomu parním strojem, druhý lom otevřela roku 1896 na Červené hoře firma Erste mähr. Basaltschotter – Gewerkschaft (První mor. Společnost na výrobu čedičového štěrku), pozdější firma Schneider a konečně v roce 1913 založila třetí lom firma Schnittenhelm. 
V roce 1897 se městská rada usnesla, aby byla ve městě zřízena další textilní továrna, ale bez úspěchu. Roku 1899 byl podán návrh na postavení budišovské elektrárny, který se však neuskutečnil a město bylo v roce 1906 připojeno k elektrárně ve Šternberku. V roce 1911 ve městě pracovaly tři cihelny, z nichž nejstarší se připomínala již roku 1730, kdy dodala 80 000 ks cihle na stavbu kostela v Milovanech a 80 000 ks cihel na stavbu klenby městské sladovny. Roku 1901 prodala obec Karlu Lorencovi pozemek na stavbu továrny na výrobu strojů, kterou od roku 1906 vlastnil Jan V. Bierent. V téže době vznikly městské jatky, roku 1911 se uvádí obuvnická dílna a roku 1910 malá továrnička na zpracování kávy. Uvedený rozmach státní i soukromé iniciativy přivodil ve vývoji Budišova důležitý zvrat a město se v prvních letech 20. století zařadilo mezi důležitá průmyslová střediska severní Moravy. Rozvoj průmyslu a obchodu si současně vynutil zlepšení komunikačního spojení Budišova se světem. Po zřízení tabákové továrny budišovští marně usilovali o vybudování přímé silnice přes Kunčice do Opavy. Dosáhli však silničního spojení se železniční stanicí v Moravském Berouně, roku 1897 silnice do Starých Oldřůvek a z Norberčan do Staré Libavé. Městu prospěly také stavby silnic do Kerhartic a Kunčic, ze Staré Libavé do Domašova, z Moravského Berouna do Nových Valteřic, z Budišova do Dvorců, Nových Oldřůvek a Barnova a silnice z Luboměře pod Strážnou do Potštátu. Výstavbu silnic urychlilo zvláštní otevření lokální železnice ze Suchdolu nad Odrou do Budišova v roce 1891. Plán na prodloužení tratě z Budišova do Dvorců se nezdařil. Přesto se stal Budišov jedinou obcí se železniční stanicí v libavském soudním okrese a měl též nejlepší silniční spojení. 

V roce 1900 bylo v katastru města celkem 2383 ha zemědělské půdy, z čehož připadalo na pole 1292 ha, lesy 689 ha louky 312 ha, pastviny 81 ha a zahrady 9 ha. Vedle tradičních obilovin (oves, žito) a pícnin se od počátku 19. století pěstovaly též brambory. První mlátička se ve městě objevila roku 1872. Budišovské dobytkářství vykazovalo v roce 1900 počty 122 koní, 303 vepřů a 934 kusů skotu. Zcela vymizel chov ovcí, kterých bylo ještě na počátku 19. století na celém budišovském statku na 3145 kusů.

 

Historie školství na Budišovsku

V minulosti souviselo školství úzce s církevní ornizací, neboť při každé faře byla zároveň farní škola. Budišovská farní škola se poprvé uvádí roku 1567. V letech 1627 a 1642 škola vyhořela. Další zmínky o budišovské škole z let 1668 a 1685 souvisejí s obsazováním místa učitele. Město  mělo velký zájem na vzdělávání dětí.

V roce 1786 byla v Budišově zřízena tzv. normální škola. Budišovští děkani se na základě školských reforem Josefa II. stali zároveň státními školdozorci v obvodu svého děkanátu. Od roku 1853 byla v Budišově obecná škola, pro kterou byla v roce 1877 postavena nová školní budova. 

V roce 1902 měla tato škola již 9 tříd a byla ve městě postavena také šestitřídní měšťanská škola, která byla na chlapeckou a dívčí rozdělena roku 1910. 


V roce 1888 byla v Budišově otevřena živnostenská škola pokračovací (pro učně) a roku 1894 zimní hospodářská škola, nejprve jednoletá, od roku 1926 dvouletá. Až do roku 1923 bylo budišovské školství výlučně německé. Teprve 1. září 1923 byla ve městě otevřena též česká státní menšinová škola, do které docházely děti státních zaměstnanců české národnosti. Ve školním roce 1928/1929 měla česká škola 21 žáků.


České základní školství muselo být v Budišově po roce 1945 vybudováno zcela od základů bez jakékoliv tradice, jakož i bez materiálního a personálního vybavení. Všechny tři školní budovy (1. stupeň na Náměstí republiky, 2. stupeň na Halaškově náměstí a budova na ulici ČSA - pozdější zvláštní škola) byly značně zchátralé, hygienicky závadné, chyběly učební pomůcky, nebyli učitelé. Vyučování v národní škole i měšťance bylo zahájeno 1. září 1945 s 86 a 47 žáky. Když však byly obě školy v roce 1953 sloučeny, měla nově vytvořená osmiletá střední škola již 539 žáky. V roce 1960 byla povinná školní docházka prodloužena o jeden rok a název školy byl změněn na základní devítiletou školu. Rekordní počet žáků z roku 1961/1962 - 677 dětí v 21 třídách nebyl již nikdy překročen.

Základní škola pro 1. - 4. ročník byla také v Guntramovicích, Podlesí a ve Svatoňovicích. Žáci 6. a 9. tříd z uvedených obcí dojížděli do Budišova nad Budišovkou. Ve školním roce 1973/1974 tyto školy ukončily činnost a všechny děti byly převedeny na školu v Budišově n.B.

V roce 1957 byla v Budišově n.B. otevřena zvláštní škola v budově na ul. ČSA (bývalá zimní hospodářská škola), která měla ve školním roce 1960/1961 dvě třídy s 22 žáky. V roce 1970 měla zvláštní škola 42 žáků ve 4 třídách a 5 učitelů. Na postě ředitele zvláštní školy se od jejího založení vystřídali - Zdeňka Rotreklová, Květoslava Kosečková, František Koseček, Miroslav Kohoutek, Jana Pavlů a Dáša Dušková. Ve školním roce 2003/2004 přechází děti ze zvláštní školy do budov základní školy jako speciální třídy ZŠ.
 
V roce 1954 byla v Budišově zřízena pobočka hudební školy ve Vítkově. V roce 1956 se budišovská pobočka osamostatnila a později byla přejmenována na lidovou školu umění. Škola měla 3 třídy s průměrným počtem 65 žáků, které 5 učitelů vyučovalo hře na klavír, housle, dechové a lidové nástroje. Základní umělecká škola byla umístěna v budově zvláštní školy na ulici ČSA. Od 1.9. 1955 byl do funkce ředitele jmenován Jan Čermák (†1998), který vyučuje až do roku 1994. V roce 1961 - po zrušení vítkovského okresu - je Hudební škola v Budišově n.B. opět přičleněna jako pobočka Hudební školy ve Vítkově. 

V roce 1951 byla v Budišově zřízena školní jídelna a družina mládeže. Školní jídelna ve svých začátcích byla umístěna v budově školní družiny, od roku 1962 se přemístila do nově adaptovaných prostor na náměstí Republiky a od roku 1988 získala školní jídelna prostory v nové přístavbě školy (budovy) na Halaškově náměstí. 
 
Družina mládeže se od svého vzniku nachází v Budišově na ulici Berounské. Uvolněné prostory po školní jídelně v roce 1962 byly adaptovány na školní dílny. V roce 1975 prochází budova školní družiny celkovou rekonstrukcí.
 

V letech 1994/1995 prodělala budova 1. stupně ZŠ na náměstí Republiky generální opravu za cca 13 mil. Kč

Historie mateřské školy

Mateřská škola Budišov nad Budišovkou se nachází v pohraniční oblasti okresu Opava a má již dlouholetou tradici. Byla postavena českým farářem panem Horákem a byla majetkem farní obce katolické.
 
Ve zdejší mateřské škole se začalo vyučovat 1. září 1945. Škola prošla mnoha rekonstrukcemi. Disponuje dvěma budovami, z nichž jedna se nachází v Budišově, druhá v nedaleké vesnici Svatoňovice. Mateřská škola je pětitřídní, včetně třídy ve Svatoňovicích, která se stala v roce 2000 odloučeným pracovištěm.