Staré Oldřůvky

Staré Oldřůvky (184 obyvatel) jsou nejjižnější místní částí Budišova nad Budišovkou, která se nachází 4 km jižně od města v údolí stejnojmenného potoka v nadmořské výšce 509m. Jižní hranici katastru tvoří pravý břeh řeky Odry, severovýchodní hranici levý břeh říčky Budišovky.

V okolí se vyskytuje tuha a olověné rudy - síran olovnatý, uhličitan olovnatý a sulfid olovnatý (galenit). Ložiska galenitu navazují na ložiska v zaniklých obcích Rudolticích a Barnově. Vedle olova se ve stopovém množství vyskytuje též stříbro.

Katastr Starých Oldřůvek sousedí na jihovýchodě s katastrem bývalé obce Nové Oldřůvky. Obec Nové Oldřůvky byla do roku 1952 vysídlena a připojena k vojenskému újezdu. Při popisu Starých Oldřůvek si budeme v zájmu úplného poznání minulosti Budišovska všímat též osudů Nových Oldřůvek.

Následkem zeměpisné polohy a poměrně příznivých přírodních i hospodářských podmínek lze usuzovat, že Staré Oldřůvky patřily mezi první vesnice založené na Budišovsku a Libavsku ve 13. století. Vedle příznivých podmínek lákalo člověka ke Starým Oldřůvkám také rudné bohatství (stříbro), které se zde podle hodnověrných zpráv těžilo ještě v 19. století.

Přestože ves velmi pravděpodobně vznikla již před koncem 13. století, poprvé je zmiňována v listině biskupa Bohuše ze Zvole z roku 1456 pod názvem Alt-Ulrichsdorf.
Na konci 15. století se vyskytuje též zkomolený název „Staroutrudsdorf“. Do roku 1918 se pak obec nazývala Stará Ves, německy Altendorf.

Poloha Nových Oldřůvek byla ještě výhodnější a příznivější. Nacházely se na poměrně úrodné planině a měly nejpříznivější klimatické i hospodářské podmínky na celém Budišovsku i Libavsku. Rovněž Nové Oldřůvky vznikly zřejmě již ve 13. století, i když o něco později než Oldřůvky Staré, a připomínají se teprve roku 1456 pod názvem Neu -Ulrichsdorf. Na počátku 16. století se dvakrát vyskytuje též označení Novatrichsdorf. Do roku 1918 pak Nová Ves, německy Neudorf.
Podle přiznání z roku 1692 měly Staré Oldřůvky pouze 230 a Nové Oldřůvky 144 obyvatel.

Farní kostel se ve Starých Oldřůvkách připomíná již v roce 1510, kdy zde působil karmelitánský kněz. Roku 1633 duchovní správa Starých Oldřůvek zanikla a byla obnovena až v roce 1784 ve formě lokální kuracie. Mezitím byl na místě starého kostela v letech 1768 - 1770 postaven nový kostel a roku 1776 též nová fara.
Filiální kostel v Nových Oldřůvkách se připomíná již roku 1591 a byl znovu vystavěn v roce 1784. Od roku 1859 byly Nové Oldřůvky přifařeny do Starých Oldřůvek.

Škola byla ve Starých Oldřůvkách již před rokem 1793, kdy zdejší poddaní žádali o stavbu nové školní budovy. Nová škola byla dokončena v roce 1818. V Nových Oldřůvkách byla škola postavena v roce 1793.

Po zrušení budišovského feudálního statku připadly Staré i Nové Oldřůvky v roce 1850 k soudnímu okresu Libavá a hejtmanství Šternberk, od roku 1911 k hejtmanství Moravský Beroun.

Obě obce měly téměř čistě zemědělský charakter a v obou byl mlýn a pila. Ve starých Oldřůvkách se ještě ve druhé polovině 19. století těžila olověná ruda a byly zde též dva břidlicové lomy.

Po druhé světové válce byla většina německého obyvatelstva odsunuta a na jeho místo v roce 1945 přicházeli noví osídlenci z Moravy i ze Slovenska.

Při správní reformě v roce 1949 byly obě obce připojeny k okresu Vítkov. Nové Oldřůvky však byly v té době již vysídlovány a v roce 1952 se staly součástí vojenského újezdu.

Staré Oldřůvky byly v roce 1960 připojeny k okresu Opava a dnem 1.1. 1976 se staly místní částí města Budišov nad Budišovkou a jsou jí doposud.